Leden 2013

Známky? Ou.

31. ledna 2013 v 16:40 | ★ |  deník redheadky
Hmmm.. Tak zatím druhé nejhorší vysvědčení v historii mé maličkosti. Průměr je nejhorší.. ALE není tam žádná 4ka! A dokonce mám dvě 1čky! A tři 2ky!! :D Dobře 3ek je osm, ale tak couž. Žádný učený z nebe nespadl a mě to bohatě stačí na to, abych mohla dál hrát s klukama a o víkendech pařit. Ale musím říct, že vytáhnout ten děják, následně matiku, modlit se za biologii, no a fyzika o tý radši nemluvím vůbec.. byl fakt mazec kotrmelec a za to, že nemám žádnou dostatečnou, si mohu poblahopřát. Dneska, myslim, se pojedu radši ukrýt do bezpečí pod babčinu sukni, zejtra bych eventuelně mohla zůstat doma, ale v sobotu už to roztočím na hasičským plese! T! Tramtadadá! Jestli tam nebude, tak ho zabiju na místě.

TY.

29. ledna 2013 v 17:31 | ★ |  poeizuju
Vidím Tě,
jak mlčky sedíš a zíráš do prázdna se sluchátkama v uších.
Cítím Tě,
jak tiše oddechuješ a přemýšlíš o všech těch zmařených duších.
Slyším tvé myšlenky,
jež plují pomalu, jak kdyby chtěly si odpočnout.
Líbám Tě.
Jsi vždy tak záhadný, spletitý a mě pak viníš náročnou.

Povídka 1 - Dušan

29. ledna 2013 v 15:40 | ★ |  kecy moje a taky ty, který posbírám
Miluju fesťáky a obzvlášť ten, na kterej ráda vzpomínám, se udál léta 2012. Lilo jak z konve a rodiče nám říkali, že se na to máme vysrat, že to prej bude voničem.. To nás samozřejmě utvrdilo v tom, že pojedem, ikdyby byly povodně. Takže gumáky, pláštěnky, voděodolnou řasenku a jelo se. Jak sem říkala s těma povodněma.. no.. něbylo k tomu daleko. Ale tak co.. Dovezla nás Klářina máti. Mě, Hajana a Kleris. Vypili sme ty 2 litry koly s rumem, který sme před odjezdem narychlo míchaly, a šli do areálu. Každej sme si koupili pivo a zamířili k hlavnímu podiu. Už ani moc nevim, co vlastně hrálo, jen si pamatuju někoho jak řekl, že za chvíli budou Rybičky 48, a to byl čas jít si pro další pivo a schovat se někam pod střechu. Přidali sme se k děckám ze školy. David, Míra i Monča byli pěkně vylití. Taky tady byli už od včerejška a typuju, že už přes 24 hodin museli mít pár promile v krvi.
Začalo se stmívat. Cejtila sem, že už bych si dala říct, ale Dušan jel do Výčap a Mára? Bůh ví, jestli ten přijede. Nakonec sem ale Máru přesvědčila přes sms, takže mi napsal, že do hoďky je tam. Tak aspoň něco. Zapálila sem si startku a vtom sem ho uviděla. Dušan! Pecička.
Šla sem si pro pivo(nenápadně okolo něj..). "Čau," všiml si mě!
"Jé, nazdar, ty seš tady taky, jo?"
"Vypadá to tak. Ty seš dneska na suchu?"
"Právě si du pro další várku," řekla sem s úsměvem.
"Tak to tě budu muset pozvat, ale je to pěkná sračka, ještě k tomu ředěná."
"Jo, taky je to ježek, ale mám zkušenost s tím, že po pátým ti to přestane vadit.."
Zbystřil. Viděla sem, jak si v hlavě promítá, k čemu všemu bych dneska mohla bejt povolná. Podal mi pivo. Poděkovala sem mu a s poznámkou, že se ještě potkáme, sem si to namířila za Davidem a spol. Cestou sem se trochu zakecala, následně vešla do stanu a dala se směrem k poslednímu stolu. Najednou mě ale někdo chytl okolo pasu. Mára! "Nazdárek, hvězdo, tak sem tady."
"Přeju pěknej večer," pozdravila sem a snažila se naklonit, abych zjistila, s kým vším sedí u stolu.
Viděla sem všechny, jen na jednoho sem z mý pozice zrakem nemohla.
"Kde je vás víc?"
"Copak ti nestačíme? Pět krásnejch kluků? Spíš já bych se měl ptát tebe, jestli si s tím poradíš," zazubil se na mě.
"A seš si jistej, že se znám se všema?"
"Tak o klucích z kapely snad ještě víš, ale teď si k nám na chvilku přised Dušan. Stím se nejspíš neznáte."
Odklonil se, abych toho neznámýho mohla vidět v plný kráse. Dobrý no. Oba sme zatěkali pohledama. Nevím, jestli si někdo něčeho všim, ale napětí by se dalo krájet. Dobrou půlminutu bylo ticho, až se konečně rozhoupal a podal mi ruku.
"Dušan," ukecanej jako dycky.
"Jsem Niki."
Ještě 5 minut sem vydržela sedět na Márovým koleni a nechat se "nenápadně" vohrabávat a musela sem pryč. D se na mě ani nepodíval. Uklidila sem se dozadu k děckám z gymplu, zapálila si další startku, vyexovala zbytek piva a šla na plac. Potřebovala sem se hejbat, pročistit si hlavu. Po pár písničkách sem měla poga dost a rozhodla sem se projít to okolo stánků a trochu si pročistit hlavu. Vtom sem uviděla Dušana. Hrklo ve mě. Bavil se s nějakou blonďatou bárbínou s nohama do nebe. Prošla sem kolem nich, co nejtěsnějc to šlo. Dělal, že mi nevěnuje ani zrnko pozornosti, ale mě bylo jasný, že o mě dobře věděl. Sedla sem si na rantl před stánek s langošema kousek od nich. Zapálila sem si. Přišel. Sedl si vedle mě a nic neříkal. Bušilo mi srdce. Vtom se na mě podíval těma strašidelně šedýma vočima a chytl mě za krk. Nějakou chvíli zabralo, než sme se přestali líbat. Drželi sme se za ruce a jen tak mlčky si užívali jeden druhýho.
"Tak co máš v plánu?" nevydržela sem to.
"Myslím, že to samý co ty."
To bylo poprvý, co se na mě usmál.