Prej se teďka nosí skate I.

12. května 2013 v 15:39 | ★ |  kecy moje a taky ty, který posbírám
Bylo to asi v listopadu. S klukama sme hráli jako předkapela jedný třídě z gymplu. Měl to bejt nejlepší stužkovák tohohle roku už jenom proto, že to byla 4. B, a jak je známo, v béčku bejvaj většinou největší hovada a pařmeni. A tak tomu bylo i letos. Ktomu všemu většinou pěkní kluci, pěkný holky navíc měli skvěle vymyšlenej program. Aby byly na stužkováku 2 kapely a pak ještě DJ s následnou afterparty v klubu béčko (shoda jmen), to se jen tak nevidí. Dopředu se samozřejmě vyprodaly všechny lístky, na místě tím pádem nebyly, ale pořád sme v malým městě a taková skutečnost většinou nebejvá pro nikoho překážkou. Člověk se prostě dovnitř vždycky nějak dostane.
Lidí teda bylo požehnaně. Johny dotáhl do backstage nějaký pitivo, takže sme se před koncertem docela slušně načli. Nějak sme odehráli, ale předkapely nikdy moc velkej úspěch nesklidí, to je jasná věc. Nicméně, že by tam nebyl nikdo, se taky říct nedalo, tudíž sme byli spokojení. Z chlastu zbyla jen trocha, ale naštěstí sme měli každej ještě nějaký ty poukázky na piva, nálada tím pádem v ohrožení nebyla. Potkala sem Páju. Byla už taky dost rozjetá a ptala se mě, jestli se pojedu podívat k nám na Poslední leč. Tahle super myslivecká paráda se u nás na vesnici pořádá každej rok a bejvá tam docela dost lidí. No a protože sem na plese stejně neměla nikoho vyhlídlýho a na Leči byl dost pravděpodobně Tomáš, soused, se kterým se už 3 roky oťukáváme, řekla sem si, že bych ho ráda viděla, a tak sme si daly sraz ve čtvrt na jednu před kulturákem.
Chvilku sem bloudila mezi tou haldou přiopilejch spolužáků a všelijakejch dalších známejch tváří a snažila se najít místo, kam bych si na chvilku sedla. V tom sem uviděla Kačku s pár dalšíma lidma z katolickýho gymplu u stolu, kde byla jedna barová židlička. V rychlosti, která u mě v takovým stavu, navíc v podpadkách, nebejvá úplně běžná, sem přiletěla k židli a hrdě na ni vyskočila. Pozdravila sem Káťu a pochválila jí šaty.


"Hráli ste dost dobře, Niki," pochválila mě Káča.
"Týjo, dík, potom, co skoro nezkoušíme, mě každá pochvala vždycky překvapivě potěší," zaculila sem se.
Najednou sem si všimla, že u toho stolu naproti mě stál celou dobu kluk. Měl blond vlasy, hnědý oči, černý rifle, šedý punkáčský triko a na tom sako. Byl dost pěknej a já si za Boha nemohla vzpomenout, kde už sem ho jenom viděla.
"Fakt paráda. Nejvíc se mi líbila asi předělávka The xx. Máš tam supr hlas."
Opět sem trapně děkovala a K. pokračovala písničkama, který bysme měli do repertoáru přidat nebo je z něj vyškrtnout. Vnímala sem ji tak napůl. Mezi řečí mi pohled vždycky nějak sklouzl k tomu klukovi. On mě pozoroval taky.
NOJO!! Najednou sem si vzpomněla! To je ten kluk, ze kterýho sem byla hotová na fesťáku ještě před létem!! Ah! Ten kluk, kterej se mi tolik líbil. Ten kluk, za kterým sem měla v plánu (po pár pivech na kuráž) jít a seznámit se s ním. Minimálně seznámit. A taky je to ten kluk, kterej pak bůhví kam zmizel. Tyvole, ale co tady dělá? Ještě s mou kámoškou u stolu?? Žeby byl z Třebíče???
Jelikož byla moje mysl fakt rozsáhle zaměstnaná hloubáním o panu neznámým, nestíhala věnovat plnou pozornost seznamu songů. K. to zřejmě zaregistrovala a zamávala mi před očima.
"Tyvole, posloucháš mě vůbec? Měla bys přestat tolik pít, holka!"
"No dovol, já sem skoro střízlivá už! Spíš bych měla najít cestu k baru."
"Ty máš fakt dost!" zasmála se.
Najednou zapískaly píšťalky a všichni se rozběhli směrem do sálu a u toho ječeli něco o půlnočním překvápku. Mně se tam fakt nechtělo. Šance, že bych viděla na parket, byla při množství zúčastněnejch stejně víc než mizivá. Zůstala sem sedět na svý židli a u toho si plánovala, jak využiju prázdna u baru. U stolu ale zůstal ještě někdo. Jo.. Ten blonďák. Ze sálu začala řvát hudba, do toho plno lidí pištělo a výskalo. Střetli sme se pohledama.
"Co piješ?" zeptala sem se ho.
"Ježiš, dneska už radši nic," odpověděl překvapivě hlubokým ale hezkým hlasem. Bylo taky znát, že za večer už něco stihnul.
"Tak aspoň jegra?"
"Tak teda jegra."
Donesla sem dva velký panáky s ledem. Lhala sem, když sem říkala, že sem skoro střízlivá. Měla sem problém i stím, abych došla v těch proklatejch lodičkách pro pití a zpátky. Stáli sme dost blízko sebe. Navzájem sme po sobě přejížděli očima. Ve vzduchu byla cejtit chemie.
"Jak ti říkají?"
"Nikola. A ty seš?"
"Adam."
"A kdepak máš Evu?" pokusila sem se trapně o vtip. To se mi občas v opilosti povede.
"Žádná není," usmál se na mě.
Zase sme na chvíli utichli a dosrkávali sme zbytky Jegermeistra.
Najednou sem zavrávorala. Díky těm podělanejm botám se mi zvrkla noha a letěla sem k zemi. Snažil se mě chytit. Sice se povedlo, ale letěl se mnou. Leželi sme v objetí na zemi a smáli sme se jak zhulení. No a jak už to moc dobře známe z filmů, smích přešel v hladový pohledy a byli sme v sobě.
Mezitím půlnočko skončilo a z dveří se začali linout lidi. Zvedli sme se a stoupli si zpátky ke stolu. Přitáh si mě k sobě a začal znovu. Bože, líbal fakt dobře! Zrovna, když sme se odtrhli, přilítla Pája, že je prej ráda, že mě našla a že se omlouvá, že to překvápko protáhli a že jedem na ten Leč. Taxík už tam určitě bude čekat.
Klasika. Zrovna ve chvíli, kdy se večer obrátí naruby, a konečně to vypadá, že by se člověk moh po dost dlouhý době trochu bavit, posere se to. No ale říkala sem si, že méně je někdy možná více, Adamovi sem vlepila hubana na rozloučenou, v šatně chňapla kabát a boty a letěly sme k východu.
Poslední leč byla docela zabitá. Bylo teprve třičtvrtě na jednu, když sme přijely. Přitom sokolák už se dost vylidnil a ti, co tam zůstali, byli buď vožralý nebo spali. Tomáš nikde. S Pájou, která se na plese zřejmě taky slušně bavila, sme se na sebe znechuceně podívaly. Točili ježka. No a pít ježka po tom, co celej večer pijete plzeň, by byl hřích, a tak sme se rozhodly, že si dáme dvojku bílýho. Sedly sme si za pozůstalejma a bylo jasný, že jedna z nás dřív nebo pozdějc navrhne, jestli se ještě nevypravíme zpátky. Navrhla to Pája! Uf. Opět se volal taxikář, vypily sme víno, zapálily si, jo a ještě sme dokonce stihly pomoct Šárině naložit jejího společensky unavenýho přítele do auta.
Když sme nastupovaly, táhlo už na druhou hodinu a já sem začínala mít obavy, že to do dvou, spíš ani do tří dom nestíhám. Ale tak co? Dlouho sem neudělala žádnej průser a naši by se zase moc nudili, kdyby se mnou nemuseli občas zaobírat.
Na plese to jelo snad ještě víc, než když sme odjížděly, což bylo fakt překvapivý, protože stužkováky sou většinou o tom, že se přijde v deset, vypije se pár těch předraženejch pivek, okoukne se půlnočko, do jedný si tam většinou každej vybere protějšek nebo se chytne nějaký party a do dvou se všichni rozprchnou do místních diskoték. Na dnešek to ale bylo vymyšlený. Jak už sem říkala, DJ byl součástí večera. Vlezly sme dovnitř. Sál byl něco neuvěřitelnýho. Stovky lidí v šatech a oblecích, namáčkanejch na sobě. Všichni skákali a řvali. Party hard! Lidi prostě neskutečně pařili. V předsálí bylo taky docela plno. Pvča neviděla nikoho ze svejch známejch, a tak sme se rozhodly, že pudem ven kouřit, a třeba na někoho narazíme. Venku bsme narazili na Káťu a spol. Stál tam i Adam. Tvořili kroužek a předávali si flašku levnýho vína. Pája se s nima znala taky, tak sme se k nim připojili (samozřejmě pouze z tohohle důvodu). Adam byl snad ještě víc rozseklej než předtím. Ale usmíval se na mě a byl moc roztomilej
Ve dvě to v kulturáku dle smlouvy muselo skončit a tak se celá akce sunula na béčko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama